Zalesněný pahorek nad Jičínem patří beze sporu mezi jedinečné klenoty města. Je s ním spojena velmi zajímavá historie sahající od pravěku, pozdější těžby kamene, přes výstavbu nejstarší rozhledny v Českém ráji, zalesnění do podoby lesoparku s letní restaurací, éru přírodního divadla, po současné oddychové místo řady Jičíňáků. Jako lesopark zažily Čeřovku zřejmě všechny žijící generace a myslím, že většina z nás si zachovala vzpomínky na skvěle prožité dětství s puncem objevování tajemného (třeba mýty o tajné chodbě pod rozhlednou…;-).

V poslední době se Čeřovka dostává opět do popředí témat. Jakoby vyvstala nutnost něco měnit na desetiletích neměnného, snad poháněná snahou o zviditelnění, zanechání stopy. Názory na to, jak s Čeřovkou naložit se dají shrnout v podstatě do tří diametrálně odlišných přístupů. Od radikálního řezu v podobě řezání, či kácení stromů kolem rozhledny, přes víceméně zachování současného stavu, po snahu o vytvoření přírodní památky s minimální možností zásahů a aktivit v tomto místě. Všechny tři názory mají samozřejmě své zastánce a odpůrce a také samozřejmě své plusy a mínusy.

První varianta, volající po reinkarnaci rozhledny jako místa odkud by konečně bylo něco vidět je jistě sympatická. Nicméně je dobré se zamyslet nad tím, co by takový zásah znamenal pro lesopark jako takový a hlavně, co by vůbec přinesl. Rozhled z poměrně nízkého pahorku rozhodně není to, co rozhled z o několik stovek metrů dál stojící dominanty okolí – Zebína (mj. poskytující výhled na nejkrásnější dominantu Českého ráje – Trosky). Nabízí se tedy pohled na Jičín, jeho historické centrum, bezprostřední okolí a Jičínskou kotlinu. To není málo. Ale člověk nemusí být geometrem, aby zjistil, že pro pohled na náměstí rozhodně nestačí odstranitjen několik stromů okolo rozhledny, ale i řady vysokých stromů na úpatí jižního svahu, a to do značné vzdálenosti od samotné rozhledny. Tak nevím…

Protikladem je jakýsi ekologický přístup (i když termín ekologie původně označující seriózní vědu chápající vztahy a interakce v přírodě sklouzl do synonymiky jako ochrana přírody, často v extrémních podobách prosazovaných různými aktivisty). Nedávná snaha podpořená peticí o vyhlášení Čeřovky jako přírodní památky je značně kontraproduktivní a diskutabilní. Je tedy potřeba si položit otázku, čím je celá Čeřovka výjimečná a splňuje požadavky na vyhlášení poměrně rozsáhlé přírodní památky nebo maloplošného chráněného území? Obávám se, že nikoliv. Dostáváme s jakémusi „zelenému“ paradoxu. Město si nechalo vypracovat posudek od v podstatě ekologické instituce zabývající se ochranou přírody ČR s názvem Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK). Výsledkem je hodnocení území jako zajímavého, nikoliv však výjimečného. A jsme u jádra pudla (pejskaři prominou). To, co jedni aktivisté prosazují, jiní (státně organizovaní) popírají. Pominu to, že posudek je neuvěřitelným paskvilem opomíjející výskyty některých chráněných živočichů, jedinečnou mykologii nebo uvádějící úplně zpackanou geologii. Čert to vem. Podstatné je to, že Čeřovka je lesoparkem, tedy nikoliv zdivočelým kusem země. A světe div se, i přes desetiletí trvající status quo lesoparku, je to oblast, kde lze narazit na zajímavé, vzácné a chráněné druhy organizmů. Zdá se, že jich s časem naopak přibývá, a to bez ohledu na to, jestli je území chráněné či nikoliv. To čím je Čeřovka výjimečná, je oblast bývalého lomu a později přírodního divadla – resp. obdiv budí u části odborníků jedna její část – skály. Jsou navštěvovány desítkami odborníků během celého roku. Pokud by měla být nějaká část Čeřovky považována za chráněný přírodní výtvor, tak snad právě tato. Je zajímavá i důležitá. Zajímavá svoji geologickou historií a důležitá pro geologická srovnání. Je otázka, zda je vyhlášení nějakého stupně ochrany v tomto případě nutností. Ano i ne. Ano znamená zamezení nepřípustných aktivit, třeba vybetonování skal nebo skládkováni. Ne pak může být ošetřeno místní vyhláškou nebo dlouhodobou vizí (nejlépe ve shodě co nejširšího spektra zastupitelů a rady města), co s daným územím, přičemž údržba je snadná a provádí se – odstraňování náletových dřevin. V neprospěch chráněnosti svědčí i řada případů, kdy významné geologické lokality díky přehnané ochraně zcela zanikly. Tak taky nevím…

Tedy zlatá střední cesta? V tomto případě zřejmě ano. Čeřovka znovu nachází uplatnění i v kulturní oblasti a nemyslím si, že by koncert/y pod širým nebem nebo případně v budoucnu divadlo v bývalém lomu měly nějak devastující dopad na zbytek lesoparku. Citlivá údržba lesoparku, monitorování potenciálně nebezpečných stromů a větví, které hrozí spadnutím zejména při cestách, lokální ochrana menších biotopů, drobné opravy dnes téměř zaniklých architektonických prvků(schůdky, zídky, altán, etc.), omezení činnosti vedoucí k erozi, dodržováních základních pravidel (teď pejskaře o prominutí nežádám – těch psích exkrementů je tam fakt víc než dost a je to ostuda= podpora, ale i pravidla pro venčení psů), atd., atd. Pokud to bude fungovat a přirozeně pochopíme, co zde máme, není nutné situaci řešit extrémními přístupy. Různé formy osvěty (formou médií, infotabulí a přednášek) snad pomůžou pochopit, proč Čeřovka byla, je a snad i bude tak skvělým místem.

Doc. RNDr. Martin Košťák