Výtvarníci ze sedmi zemí světa na týden ovládli barokní Hospitál na Kuksu. Sedmý ročník mezinárodního malířského plenéru vyvrcholí o víkendu (19. 8.) prodejní výstavou vzniklých děl.
KUKS Polština, ruština, angličtina, němčina, litevština, lotyšština, italština, francouzština, ukrajinština a samozřejmě čeština znějí od pátku barokním Kuksem. Sedmého ročníku mezinárodního malířského plenéru v Kuksu se účastní 13 výtvarníků z různých koutů Evropy.
„Tématem je Kuks, břeh života, břeh smrti. Kuks je barokní perla, máme tady mecenáše umění Františka Antonína Šporka, který počátkem 18. století tady vytvořil barokní krajinu. Máme tu díla geniálního barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Proto nechceme umělce svazovat a téma jsme zadali velmi široké. Genius loci místa je natolik silný, že každý si v tom najde své,“ říká organizátor sympozia Miloš Starý.
Duchovním otcem plenéru je malíř a architekt s ukrajinskými kořeny Michail Ščigol, který před sedmi lety stál u jeho vzniku. „Doufám, že najdu další střípky k pochopení podstaty a genia loci barokního Kuksu, které se snažím už dvacet let vyjádřit a stále se mi to ještě nepodařilo,“ říká dvaasedmdesátiletý Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku. V loňském roce na plenéru vytvořil pozoruhodný autoportrét: v puntíkovaném saku maluje schody, přes rameno mu zvědavě nakukuje smrtka s kosou a opodál stojí červená kráva.“ Ani na minutu jsme nezaváhali, když jsme hledali hlavní motiv letošního ročníku. Je to tak pozoruhodný obraz, že jsme ho dali i na plakát plenéru,“ říká Miloš Starý na schodech pod hospitálem. V Královéhradeckém kraji není vhodnějšího místa pro malířské sympozium než Kuks. Monumentální komponovaná barokní krajina s velkolepou barokní architekturou a plastikami Matyáše Bernarda Brauna, i po staletích v umělcích vzbuzuje inspiraci.
Účastníci plenéru tvoří na různých místech barokního areálu, většinou v rozlehlých prostorech hospitálu. Vzhledem k tomu, že je plenér časově ohraničený, tlačí je čas. O stresu z uzávěrky, která je 18. srpna, den před vernisáží výstavy děl vzniklých na plenéru, ale nemůže být řeč. „Jestli mám nějakou strategii? Z Kyjeva jsem si na Kuks přivezl své oblíbené naložené sledě, kaviár a vodku, které mi pomohou vytvořit jistě něco mimořádného,“ usmívá se výtvarná legenda z Kyjeva osmaosmdesátiletý Oleksandr Petrovič Milovzorov. Jednu ze svých olejomaleb tvoří na vzdušné chodbě bývalého vojenského lazaretu. Když se má vyjádřit k otázce, jak by vypadal jeho obraz vytvořený několika tahy štětce na téma soudobá situace na Ukrajině, chytne se za hlavu. „Musela by to být kompilace parafrází na Jacksona Polocka a Francisca Goyu zároveň, což je ale nemožné,“ říká Milovzorov, který společně se Ščigolem a architektem, keramikem a fotografem Milošem Šedivým patří k otcům zakladatelům plenéru. Všichni tři jsou účastníky plenéru i letos.
První mezinárodní plenér se konal v Jičíně na konci léta roku 2011. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit tradici setkávání umělců a při něm nacházet kouzlo tohoto místa. Postupně vznikly desítky děl, která představila Jičín v jeho kráse. „V dalších letech se počet účastníků měnil, ale my tři jsme zůstávali. Přijížděli umělci z Česka, Ukrajiny, Ruska, Polska, Velké Británie, USA, Německa a Lotyšska. Myslím, že se prvotní myšlenku podařilo nejen naplnit, ale i v mnoha ohledech předčít,“ říká Michail Ščigol s paletou a štětcem v rukou.
Změna přišla loni. Pro šestý ročník sympozia pořadatelé vybrali noblesní prostředí Hospitálu na Kuksu, kde Ščigol v roce 2002 představil svůj cyklus: Se Šporkem a Braunem, ve kterém vzdal hold spolupráci velkorysého mecenáše umění Šporka s Braunem. „Zatímco v Jičíně byl pro mnohé umělce inspirací Albrecht z Valdštejna, zde se posouváme o jedno století na přímce času směrem k současnosti a zájem umělců se upíná k další z nejzajímavějších postav českého baroka, Františku Antonínu Šporkovi a jeho odkazu,“ říká Miloš Starý.
Na Kuksu letos tvoří i Katja Sokolova-Zyzak z Varšavy, její dcera fotografka Manja, která plenéry dokumentuje, dcera Oleksandra Petroviče Milovzorova Oksana, jež působí v italském Urbinu, Magdalena Lazar-Masier žijící střídavě v Polsku a ve Francii, mladá talentovaná jičínská výtvarnice – sklářka a studentka UMPRUM Dominika Petrtýlová, Litevec žijící v Německu Linas Domarackas, výtvarnice a patriotka z Kuksu Marie Bukovská, profesorka akademie výtvarných umění v kanadském Torontu Maria Gabánková, profesorka akademie pro změnu v lotyšské Rize Jevgenija Loginová a její manžel Anatolij Borodkin, který loni ohromil rozsáhlým cyklem Braunova Betlému. „Nemám žádnou strategii, odpočívám. Připadám si, jako bych se vrátil domů. Jsou tu úžasní lidé. Nejsem si jistý, jestli loňskou produktivitu překonám. Mám tady totiž manželku, bude to velmi, velmi těžké. Budu se snažit dál pokračovat v poznávání betléma,“ usmívá se Borodkin. „Na Kuksu je tolik zdrojů inspirace! Mám to tady moc ráda, hlavně i kvůli lidem, kteří se sympozia účastní. Je to tady taková rodina. Moje letošní téma bude historická lékárna, která mě fascinuje už roky,“ dodává Jevgenija Loginová.
Vernisáž výstavy 7. mezinárodního malířského plenéru začíná v sobotu 19. srpna v 11 hodin v refektáři Hospitálu. Organizátoři taktéž připravují z obou plenérů konaných na Kuksu výpravný katalog s fotografiemi a reprodukcemi jednotlivých výtvarných děl, který chtějí vydat na podzim tohoto roku.
Zdroj: Tomáš Kučera, redaktor MF DNES
Foto: Katja Sokolova-Zyzak
