Postřehy z jednání komise pro cestovní ruch

Jičín je krásné menší město v srdci přírody, která rozhodně stojí za to vidět. Má svou bohatou historii a architekturu z dob Albrechta z Valdštejna a neopakovatelnou tvář mu vtiskl i Václav Čtvrtek se svým příběhem o Rumcajsovi. Jičín má rozhodně co nabídnout. Jak tuto devízu uchopit a jak s ní pracovat řeší mj. i komise pro cestovní ruch. Ta je složená jak z odborníků, kteří se s turisty setkávají tváří v tvář, tak i třeba místními podnikateli. Členkou této komise jsem byla už jako tisková mluvčí města Jičína, po svém odchodu jsem v ní zůstala dále jako občan. Propagace a další směřování Jičína v této oblasti mě totiž vždy zajímalo, nejenom z profesního hlediska.

Na jednáních se probírala různá témata, nabídky a možnosti, jak více a lépe propagovat naše krásné město turistům. Ti totiž přináší do Jičína nejenom „život“, ale také nemalé peníze, které utratí u našich drobných podnikatelů, na kulturních akcích, na vstupném do městských i jiných památek atd. Pro některé z nás se Jičín především v letních měsících stává jakýmsi živým mraveništěm, ožívá, neboť se zde odehrává nespočet různých akcí či aktivit. Nabídka to je lákavá nejenom pro turisty, ale i pro místní. Na druhou stranu má přehršel turistů mnohdy i svá negativa – brání rezidentům v parkování, tvoří větší hluk v ulicích atd. Návštěvníci zde zanechají stopu také ekologickou v podobě velkého množství odpadů, který musí město likvidovat. A tak v některých případech místní radši s radostí odjíždějí na své chalupy a chaty mimo tento velký ruch. Jak tedy ale citlivě přistupovat k cestovnímu ruchu, aby Jičínu přinášel a místním pokud možno moc nebral?

Turisté po celý rok, ale ne zadarmo

Možné řešení vidím ve dvou myšlenkách, kterými se komise dlouhodobě zabývala. Jednou z nich je rozmělnění turistické sezóny do celého roku, tedy nejenom v létě a o víkendech. Odtud vznikl nápad na projekt Prodloužené víkendy, který v Jičíně běží už několik let a nabízí téměř ucelenou a pestrou nabídku aktivit. Jediné, co podle mě k celistvosti chybí, je zařazení programu i soukromých a dalších organizátorů, čemuž se město zatím vehementně brání…Dalším byl projekt Adventní městečko, který se po několik let, v různých obměnách, pokoušel oživit zimní předvánoční čas. Bohužel zatím bezúspěšně. Přesto bych ze zkušeností vytěžila a pokusila se nalákat turisty do Jičína i v zimním období. Pak to jsou jednotlivé a úspěšné akce, jako je Jičín-město pohádky, Valdštejnské slavnosti a novodobý Food festival. Všechny tyto přináší Jičínu věhlas i věrné návštěvníky.

Další možností, jak může Jičín získat, je zavedení rekreačních poplatků. Tento poplatek hradí turista, vybírá ubytovatel a získá město. Jsou bezproblémově vybírány ve spoustě měst a mohou do rozpočtu Jičína přinést nemalou částku. Ta by poté logicky měla být použita zpět na cestovní ruch. Tedy na propagaci, marketing a servis pro turisty. Poplatek byl v Jičíně zrušen v roce 2007. O 10 let později, v roce 2017, se vedení města pokoušelo s ubytovateli dohodnout a opět jej zavést. Nepodařilo se.

Pro oblast cestovního ruchu je v rozpočtu každoročně vyčleněno cca 850 tis. Kč, další prostředky ve výši cca 1 milionu jsou rozděleny do Prodloužených víkendů, mezinárodních projektů, programových dotací, účasti na veletrzích, propagačních materiálech atd. Na kulturu město vyčleňuje (bez investic) cca 23 milionů a na sport 19 milionů. Cestovní ruch je tak dlouhodobě bohužel podfinancován. Na první pohled se zdají téměř 2 miliony jako horentní částka, ale bohužel nejsou. Tolik aktivit by bylo možné dělat navíc, ale nejsou na to bohužel prostředky. Nápady by byly, mnohdy účelně spojené s kulturou, sportem, či místními spolky. Mnoho takových komise probírala…

Jičínu ale zásadně chybí jasná strategie a plán, který by se postupně naplňoval. Stejně tak je podceněno personální zabezpečení lidí, kteří se touto oblastí na městě a v dalších organizacích zabývají. Restrukturalizace práce, vytyčení obecně platných cílů a stanovení krátkodobých i dlouhodobých plánů v oblasti cestovního ruchu, větší zapojení místních podnikatelů a organizátorů akcí, vyšší dotační podpora, využíváních moderních forem a možností propagace atd. může Jičínu pomoci tvořit image města, kde se nám bude nejenom dobře žít, ale na které budeme moci být právem hrdí.

Ing. Magdaléna Doležalová

Jedním z dlouhodobě kontroverzních témat v Jičíně je realizace nového autobusového nádraží. S nejaktuálnějším nápadem, s výstavbou dvou autobusových nádraží, nemohu souhlasit.

Starší občané našeho města si jistě vzpomenou, že něco podobného v Jičíně již bylo. Některé zastávky autobusů byly umístěny u vlakového nádraží, jiné spoje měly své zastávky v rohu současného autobusového nádraží, kde byla i čekárna, a „dálkové spoje“ především mířící do hor a zpět do Prahy zastavovaly v ulici Tyršově v sousedství restaurace „U Hušků“. Postupem doby byla veškerá autobusová doprava centralizována do nově vzniklého autobusového nádraží, které v současnosti již rozhodně neodpovídá standardu, jak svojí rozlehlostí, tak absencí služeb pro cestující a řidiče linkových spojů.

Nutnost změny stavu se řeší, bohužel neúspěšně, již řadu let. Současný územní plán města s nádražím v současné lokalitě nepočítá a směřuje jej do prostoru nákladového nádraží před současným vlakovým nádražím. Bylo zpracováno několik návrhů, které však z různých důvodů nenašly pochopení pro realizaci. Současná radnice se rozhodla pro řešení navrhované panem architektem Kotasem, v ceně přibližně čtvrt miliardy korun. Ve městech srovnatelných s velikostí Jičína vznikala a vznikají nová nádraží v cenách kolem padesáti milionů korun (Litomyšl, Broumov, Nová Paka apod.). Vítězné řešení nevzniklo z výběrového řízení na zpracování návrhu, tak jak tomu bylo v sousední Nové Pace, kdy místní radnice oslovila desítku architektů, či z nějaké architektonické soutěže. Rada přímo oslovila renomovaného pana architekta Kotase, který přišel s myšlenkou „bipolarity“.

Zásadní myšlenka spočívá ve vybudování hlavního terminálu u vlakového nádraží, jak určuje územní plán města, kde by se soustředily zastávky autobusových linek, nacházelo zázemí s občerstvením a službami pro cestující a zázemí pro řidiče a odstavná plocha pro čekající autobusy. V prostoru mezi Komerční bankou a současným nádražím pak vyroste zastávkové centrum s krytým nástupištěm a s odpovídajícím zázemím pro cestující (čekárna, občerstvení, toalety apod.).Takže druhé regulérní autobusové nádraží, které by uspokojilo jistě řadu měst podobných Jičínu.

Potřebuje však Jičín dvě autobusová nádraží? Nebylo by moudřejší realizovat pouze jedno a ušetřené prostředky investovat radši do rekonstrukcí a údržby současných chodníků a silnic? Osobně si myslím, že ano. Vidím dvě možná řešení.  Zastávkové centrum změnit na legální autobusové nádraží, které bude splňovat veškeré požadavky uvedené v citaci. To však odporuje současně platnému územnímu plánu města a muselo by tedy dojít k jeho úpravě. Druhým, zřejmě schůdnějším řešením, je vybudování centrálního autobusového nádraží v prostoru u nádraží vlakového. Cestujícím, kteří vesměs směřují do centra, nákupní zóny, či na polikliniku, pak nabídnout linku městské dopravy (třeba i zdarma), která by v určitých časových intervalech pendlovala mezi autobusovým nádražím a zastávkou v místě současného nádraží, či nejbližším okolí.

Určitě by toto řešení přišlo městský rozpočet a především nás, daňové poplatníky, mnohem levněji.

Petr Šindelář

Stav svobody v naší zemi je žalostný! Tzv. politická korektnost je náhražkou cenzury a totalistického jediného správného názoru. Lepší je korektní lež než někomu nepříjemná nekorektní pravda.

To je stav, se kterým bychom se neměli smiřovat. Občanské svobody jsou pod útokem sociálních inženýrů a regulátorů všeho a všech. Právní řád se topí v zákazech, omezeních, nařízeních, vyhláškách,   jejich novelách  a regulacích. Byrokracie má hodně práce a může bujet a bobtnat, ale na úkor nás všech.

Chceme minimalizovat byrokratickou buzeraci. Je třeba užívat zákonů tak, abychom občanům nevytvářeli překážky a naopak jim dopřát co nejvíce svobody. Konejme a rozhodujme v mezích zákona a minimalizujme  byrokratickou mašinerii. Nevytvářejme svobodě další bariéry!

Slibujeme našim voličům, že za to budeme bojovat.

Svoboda je základní podmínkou pro zdravý rozvoj našeho města i život nás všech !

Jičínský demokratický klub vstupuje do volebního roku a bude vás seznamovat se svým programem. V našem městě jsme byli za poslední léta svědky tvorby novel a nařízení, jež jsme průběžně kritizovali. Ať se to týká omezování provozní doby, protikuřáckého zákona a dalších nesmyslů vycházejících z lůna přebujelé byrokracie naší země. Samotné zákony jsou tak nepřehledné, že sami právníci jsou mnohdy nad jejich výkladem bezradní. Jakoby bylo málo omezení, nařízení, povolení, inkluzí apod. Město má spravovat samo sebe, zlepšovat prostředí a infrastrukturu pro život svých občanů a návštěvníků, dbát o čistotu, bezpečnost a chod služeb, být nápomocno podnikatelským aktivitám dbát o životní prostředí.  V tomto vidíme hlavní roli radnice. V tomto a minulém volebním období jsme právě toto prosazovali i když jen jako opoziční zastupitelé.

Na  těchto webových stránkách www.jdkjc.cz a v  Novinách JDK, které připravujeme, vás postupně budeme seznamovat s naším volebním programem a lidmi, kteří jej budou naplňovat. V tomto volebním období o nás bylo, je  a jistě ještě bude slyšet ale i vidět. Naši členové aktivně pracují v komisích a výborech ve městě, jsou činní ve sportovních, kulturních, vzdělávacích institucích a programech. Z našich řad vyšlo hnutí mladých lidí s názvem JIČÍN ŽIJE,  které velmi vydařenými festivaly a kulturními akcemi dokázalo rozhýbat a ozvláštnit naše ve svých kolejích zaběhnuté a podřimující město.

Město Jičín není pouze samotný Jičín, ale nedílně k němu patří i připojené osady Robousy, Soudná, Popovice a jejich části. Vlastní město má svých projektů mnoho a leckdy je v rozpočtu problém nalézt prostředky na uspokojení požadavků osadních výborů, o čemž by jejich předsedové mohli dlouho vyprávět. Posledním dokladem tohoto stavu je snaha Robouských o opravu pomníku padlých v první světové válce, a to ke stému výročí vzniku republiky. Vedení města dlouho slibovalo prostředky z městské kasy, až se nakonec v rozpočtu nenašly. A přitom se nejedná o žádnou velkou sumu, která by rozpočet zruinovala.

Osadní výbory mají na činnost v obci v každoročním rozpočtu částku 50 000 Kč a za to samozřejmě mnoho nepořídí. Přitom obyvatelé těchto městských částí platí stejně daně jako ostatní obyvatelé Jičína. Podle mého soudu by bylo správné, aby v novém rozpočtu města byla tato částka významně povýšena, aby osady na malé investiční akce, jako drobné opravy chodníků, sportovišť, hřišť pro děti a podobně, měly finance rozpočtem garantovány.A ať se sami rozhodnou, do čeho chtějí daný rok investovat.

Nejenom toto je jedním z bodů volebního programu JDK a jeho zástupci v novém zastupitelstvu budou navýšení rozpočtu osadních výborů prosazovat.

V odborných kruzích dnes zaznívá stále častěji problematika veřejného prostoru. Ten patří nám všem a tvoří naše okolí, je prostorem, který nás obklopuje, v němž se pohybujeme, a působí na každého z nás. Určuje úroveň, kvalitu a způsob života, tříbí naše smysly a mnohdy, aniž bychom si to uvědomovali, ovlivňuje naše myšlení a v lepším případě nás kultivuje. Zvnějšku příchozím dává také svědectví o těch, kdo zde žijí a kdož tento prostor spoluutvářejí. Problematika veřejného prostoru je široká a názory na jeho kultivaci se skoro vždy rozcházejí. Osvícení radní (a teď nemám na mysli ty naše) věnují této problematice velkou péči. Úplně nejlépe udělají, pokud ji svěří do péče odborníkům.

Ruku v ruce by měli veřejný prostor utvářet umělci, architekti, historikové ale i technici a lidé, kteří vnímají citlivě genia loci. V neposlední řadě jsou to místní politici, kteří by měli citlivě koordinovat, sjednocovat a napomáhat realizaci myšlenek, což bývá mnohdy nejobtížnější.

V Jičíně se honosíme jedinečností polohy města na průniku čtyř krajin s různým charakterem, manýristickou architekturou, komponovanou barokní krajinou a geologickou a přírodní rozmanitostí okolí, zdravým životním prostředím a řadou významných osobností, které tvořily historii a vryly městu svou pečeť. Našli bychom i řadu dalších pozitiv.

Jsem ale přesvědčen a nejsem sám, že tyto kvality stále ještě nedokážeme promítnout a zakomponovat do veřejného prostoru Jičína. Myslím, že koordinace mezi jeho spolutvůrci dnes neexistuje. Politici si důležitost tohoto fenoménu ne vždy uvědomují. Památkáři, územní plánování, architekt města, ochránci přírody a výbor pro rozvoj si hrají každý na vlastním hřišti, svázáni částečně vlastními předpisy. Pár nadšenců přichází občas s inspirativními, leč do ztracena mizejícími náměty a idejemi.

Všímaví návštěvníci kritizují agresivní reklamní prvky na místech, kde by tyto neměly rušit, šedé betonové plochy na pěší zóně, která dnes už zdaleka není zónou pro pěší, ale frekventovanou kandelábrovou alejí. Místem, kde maminka s kočárkem je vystavena nejenom silničnímu provozu ale i zběsilým cyklistům, kteří již způsobili chodcům vážná zranění. Město bez květin a zeleně, s plnými kontejnery v centru, všudypřítomnými parkujícími auty, nejednotným mobiliářem a kýčovitými výlohami. O rozbitých ulicích a chodnících po celém městě a zanedbaném lesoparku Čeřovka nemluvě.

Máme přitom vzory u některých měst, která se mohou pochlubit příkladným přístupem k veřejnému prostoru. Mám na mysli konkrétně město Litomyšl. A ještě jedna poznámka. Kvalita veřejného prostoru není zdaleka jen otázkou peněz. Především je o odbornosti, pokoře a úctě ke svému městu.

Do světovosti máme v Jičíně pořád ještě hodně daleko!

Jičínský demokratický klub se nechce jen snažit o zlepšení, pokud nás zvolíte, uděláme to!

Vnitřní dluh

Za poslední roky se ve městě podařilo zrealizovat několik velkých a zásadních projektů. To je samozřejmě dobře, avšak mělo to značný dopad na městský rozpočet. V souvislosti s tím se tak postupně navyšoval vnitřní dluh města – vůči městské infrastruktuře. Absence výrazných investic do městských částí, havarijní nebo malé investice do městských budov, do oprav chodníků a komunikací, málo péče o městskou zeleňa podcenění údržby a čistoty ve městě, téměř žádné inovace mobiliáře, atd.  Právě sem by mělo město nyní zaměřit svojí pozornost.

Dopravní infrastruktura

Dalším závažným problémem je doprava a parkování. V příštím roce by snad již měla být zahájena výstavba severovýchodního obchvatu města, což značně uleví výpadovce směrem na Lomnici nad Popelkou. Kromě toho je ale třeba zahájit i dlouhodobě připravovanou rekonstrukci ulic Ruská a Poděbradova a stejně tak ulice Koněvovy. Ačkoliv se jedná o investice Královéhradeckého kraje, město bude spolufinancovat přilehlou infrastrukturu, jako jsou chodníky, přechody a také veřejné osvětlení. Budou to investice v řádech několika desítek milionů korun. Velkým plusem v řešení dopravy by byla dále realizace propojení Nového Města s ulicí Popovickou, čímž by se výrazně ulevilo středu města.

Parkování v centru

Navíc městu chybí optimální řešení parkování.Je nutno vytvořit záchytná parkoviště nedaleko centra, která by ulevila především místním obyvatelům, protože by sem soustředila především turisty. Pro rezidenty či lidi dojíždějící sem za prací bude potřeba v budoucnu vybudovat ve vytipovaných lokalitách parkovací domy. I toto by mělo být prioritou města v nadcházejícím období.

Sídliště Nové Město

Realizace projektu odpočinkové zóny Cidlina jistě významně přispěje ke zkvalitnění života obyvatel Nového Města. Rozhodně by do něj město mělo investovat, i když se bude jednat o částky v řádech desítek milionů. Nedílnou součástí však musí být již zmíněná realizace propojení Nového Města s ulicí Popovickou a také řešení parkování. Samotné terénní úpravy prostoru mezi Cidlinou a sídlištěm, budování stezek a sportovišť nebo sázení zeleně bude vítanou „nadstavbou“ a může být realizováno po etapách. Tím spíš, pokud se městu nepodaří získat nějaký dotační titul a bude tento projekt realizovat vlastními silami.