…do našeho kraje přišel v roce 1990 a svým dílem se nesmazatelně vepsal do kulturního povědomí. Malby inspirované krajinou Českého ráje, významnými osobnostmi a příběhy slavných lidí, městské veduty a zákoutí, to vše jej řadí mezi naše regionální umělce, přestože jeho působnost přesahuje hranice našeho kraje i republiky. Maloval v Paříži, Itálii, na Jadranu, ve Švýcarsku a nesmíme zapomenout na jeho ranou tvorbu v Oděse, Kyjevě a mnoha zajímavých místech bývalého Sovětského svazu. Největší část malířského díla však vytvořil zde, v železnickém ateliéru a plenéru Jičínské kotliny. Vzdal hold městům a obcím, kde maloval a pobýval. Praha, Hradec Králové, Jičín, Železnice i Kuks mu vděčí za osobité vyjádření genia loci a zvláštní atmosféry těchto míst.
Díky Michailovi se nám podařilo dostat do Jičína řadu významných výtvarníků z celého světa a uskutečnit myšlenku jičínských mezinárodních malířských plenérů. Doma v Železnici otevřel výstavní prostor v komorním muzeu Inny Kolomijec, významné ukrajinské sochařky, která v našem kraji v devadesátých letech několikrát pobývala. Unikátní sbírka komorních plastik dává návštěvníkům nahlédnout do velmi bohaté ukrajinské historie. Přestože malíř u nás našel nový dom ov, zázemí, lásku a rodinu, nikdy nezapomněl na svou vlast a byl jejím skutečným kulturním ambasadorem. Pomáhal všemožně ukrajinským umělcům a na vlastní náklady organizoval jejich výstavy. Podporoval ale také mladé začínající umělce a dával jim k dispozic i prostor ve své soukromé galerii v Praze. Nezapomněl nikdy na to, jak ho kdysi naše republika přijala, a často o nás mluvil jako o empatické a vlídné zemi v srdci Evropy. Válku na Ukrajině těžce prožíval a pomáhal svým krajanům. Od počátku ruské agrese nenamaloval ani jeden obraz. Osud Ukrajiny ho drtil. Přesto usilovně pracoval. Stačil ještě vydat svou třetí velkou knihu zachycující posledních patnáct let tvorby. V realizaci ambiciózních uměleckých plánů jej zaskočila vážná nemoc, která ukončila život muže, jehož příběh by stačil na několik osudů obyčejných smrtelníků.

Bůhví co by dokázal, být tu ještě nějaký čas. Michail Ščigol nás opustil před rokem, 20. července 2022. Milý, sympatický muž, velký umělec s ušlechtilým srdcem, přítel a kamarád, který po sobě zanechal velké dílo. Ve svých malbách je tu stále s námi.

Za Ateliér Ščigol, z. s.
Miloš Starý

Vážení,

Ateliér Ščigol vás srdečně zve na první velkou výstavu našeho kamaráda, přítele a významného umělce v tomto roce.

Cyklus Deníky Franze Kafky vystavoval Michail na konci roku 2021 v Jičíně a nikoho z nás tehdy nenapadlo, že je to poslední výstava na níž je malíř osobně přítomen. Hradec Králové  byl městem, které Michaila kdysi vlídně přijalo. Mnohokrát zde vystavoval a zdejší výtvarníci jej vzali za svého. Hradecká veduta se často objevuje na jeho plátnech. Michail Ščigol se sem  vrací prostřednictvím svého posledního velkého cyklu. Na vernisáži v Galerii Na Hradě 15. února 2023 s námi Michail nebude. Je omluven. Bohužel, jednou provždy. Promluví k nám ale prostřednictvím svých obrazů.

Jeho dílo nás bude provázet dál a nedá zapomenout na mimořádného umělce a skvělého člověka.