Archiv rubriky: Aktuálně v Jičíně

Na hlavní stránce v pravém sloupci.

VOLBY 2017 – Hlas lidu, hlas boží!

 

Hlas lidu, hlas boží !
„Tyto volby vyhrálo Babišovo ANO a to hlasy voličů, kteří demokracii v její liberální podobě nechtějí.“
Narozdíl od sáhodlouhých litánií volebních analytiků a politologů je tato stručná glosa z pera Alexandra Mitrofanova nejvýstižnějším vyjádřením reality.
U nás v Jičíně podpořilo babišovce ještě podstatně více voličů, než činí celostátní průměr. Výsledek demokratických voleb je nezpochybnitelný a pokud chceme zůstat demokraty, musíme jej respektovat.
Potěšitelný je nárůst preferencí Pirátů a to nejen proto, že by se mohli stát v opozici strážci svobodné myšlenky ale i proto, že přivedli k urnám mladé lidi a slibují být osvěžujícím elementem v zatuchlém prostředí velké politiky.
Zajímavé bude, s kým Andrej Babiš upeče koalici. Je mu to zjevně jedno, pokud mu to umožní stát se premiérem. Musí se také vypořádat s obviněním z podvodu, lustračním zákonem a obvinění z likvidace řady firem prostřednictvím jím vedeného ministerstva financí a ve prospěch jím vedeného zemědělsko-průmyslového holdingu. Na své straně má prezidenta republiky a všechny, jež nechává estébácká minulost nejvyššího představitele státu klidnými.
U nás v Jičíně to věští posílení aspirační úrovně některých radních a představitelů města. Třeba se jim podaří získat od svých vysoko postavených stranických souputníků něco pro naše město. Mají na to rok, aby to předvedli. Zatím během tří let nepředvedli nic moc.
Čím by Andrej Babiš mohl překvapit ? Moc mne toho nenapadá, leč přece.
Mohl by pozvat do vlády všechny zvolené subjekty a postavit vládu dobré vůle v čele s ANO…ale proč by to dělal?
Miloš Starý

Srdečně Vás zveme na Důstojnický večírek, letos na počest 100. výročí útoku na Zimní palác. Bude i Aurora!

86. Důstojnický večírek-100 let oslav VŘSR. Blata 4.11. 2017 ve 20 hodin. Povinná účast. Útočíme na Zimní palác!

První důstojnické večírky byly vlastně setkání jičínských atletů v polovině šedesátých let minulého století. U jejich zrodu stáli dnes již legendární závodníci jako MUDr. Vladislav Bosák, Jiří Mazáček, Joža a Vladimír-Sása-Stránští, Vladimír Hofman, Jiří-Brďan-Všetečka, Míla Šebík, Jára Malý a další. Tenkrát vylepšili svá setkání na Turistické chatě a v Pekloveské hospodě historickými armádními kostýmy, v nichž tvořili živé obrazy a jiná alotria za bujného skotačení a zpěvů.

Na tuto tradici navázali později Petr Stránský a Miloš Starý v roce 1976 a od té doby se každoročně jednou a později dvakrát do roka konají na několika místech Českého ráje, nejčastěji pak v hostincích  Robousích a slavné Jívě v Podůlší. Účastníci v kostýmech a uniformách defilují v promenádách za doprovodu budovatelských melodií. Večírky jsou zároveň parodií minulého režimu ať se už jedná o oslavy 1. Májů, či VŘSR a termíny respektují data konání těchto oslav. Taneční večery jsou zpestřeny recitací dobové poesie, scének a skečů. Nezapomenutelnou je scéna zmrtvýchvstání vůdce světového proletariátu V.I.Lenina v podání Jaromíra Tišera, kdy se přítomným tají dech a děvčata při tom šílí. Výzdoba je tradičně neopakovatelná. Nápadité pozvánky dotáhl k dokonalosti pan profesor Emanuel Bosák, který také několikrát akci zahajoval. V současné době přebírá organizaci z rukou M.Starého a Jaromíra Tišera mladý inženýr Jirka Mazáček, prasynovec spoluzakladatele a spolu s Alešem Krohem a dalšími dobrovolnými nadšenci jsou zárukou toho, že počet večírků dosáhne během příštího desetiletí úctyhodné stovky. Pro studenty, kteří se narodili po roce 1989 je to šance, jak nasát dobovou atmosféru budování socialistické společnosti i s jejími ideovými atributy. Je zajímavé, že v době tuhé Brežněvské normalizace neměli pořadatelé, až na nepodstatné výjimky, žádné problémy s orgány státní moci. Pravděpodobně i proto, že fiktivní pořadatel Džej-Pí, uváděný na plakátech je ve své podstatě neškodný prosťáček.

Oslava zaujala i PhDr. Jitku Bílkovou, která vyučuje historii na vysoké škole a po vzoru našich večírků organizuje obdobné happeningy na fakultě, aby studentům přiblížila atmosféru doby o níž dnes už mohou vědět pouze z vyprávění a dokumentárních filmů.

Autor: Miloš Starý

Sledě, kaviár a vodka. Kuksu vládnou umělci.

 

Výtvarníci ze sedmi zemí světa na týden ovládli barokní Hospitál na Kuksu. Sedmý ročník mezinárodního malířského plenéru vyvrcholí o víkendu (19. 8.) prodejní výstavou vzniklých děl.

KUKS Polština, ruština, angličtina, němčina, litevština, lotyšština, italština, francouzština, ukrajinština a samozřejmě čeština znějí od pátku barokním Kuksem. Sedmého ročníku mezinárodního malířského plenéru v Kuksu se účastní 13 výtvarníků z různých koutů Evropy.

„Tématem je Kuks, břeh života, břeh smrti. Kuks je barokní perla, máme tady mecenáše umění Františka Antonína Šporka, který počátkem 18. století tady vytvořil barokní krajinu. Máme tu díla geniálního barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Proto nechceme umělce svazovat a téma jsme zadali velmi široké. Genius loci místa je natolik silný, že každý si v tom najde své,“ říká organizátor sympozia Miloš Starý.

Duchovním otcem plenéru je malíř a architekt s ukrajinskými kořeny Michail Ščigol, který před sedmi lety stál  u jeho vzniku. „Doufám, že najdu další střípky k pochopení podstaty a genia loci barokního Kuksu, které se snažím už dvacet let vyjádřit a stále se mi to ještě nepodařilo,“ říká dvaasedmdesátiletý Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku. V loňském roce na plenéru vytvořil pozoruhodný autoportrét: v puntíkovaném saku maluje schody, přes rameno mu zvědavě nakukuje smrtka s kosou a opodál stojí červená kráva.“ Ani na minutu jsme nezaváhali, když jsme hledali hlavní motiv letošního ročníku. Je to tak pozoruhodný obraz, že jsme ho dali i na plakát plenéru,“ říká Miloš Starý na schodech pod hospitálem. V Královéhradeckém kraji není vhodnějšího místa pro malířské sympozium než Kuks. Monumentální komponovaná barokní krajina s velkolepou barokní architekturou a plastikami Matyáše Bernarda Brauna, i po staletích v umělcích vzbuzuje inspiraci.

Účastníci plenéru tvoří na různých místech barokního areálu, většinou v rozlehlých prostorech hospitálu. Vzhledem k tomu, že je plenér časově ohraničený, tlačí je čas. O stresu z uzávěrky, která je 18. srpna, den před vernisáží výstavy děl vzniklých na plenéru, ale nemůže být řeč. „Jestli mám nějakou strategii? Z Kyjeva jsem si na Kuks přivezl své oblíbené naložené sledě, kaviár a vodku, které mi pomohou vytvořit jistě něco mimořádného,“ usmívá se výtvarná legenda z Kyjeva osmaosmdesátiletý Oleksandr Petrovič Milovzorov. Jednu ze svých olejomaleb tvoří na vzdušné chodbě bývalého vojenského lazaretu. Když se má vyjádřit k otázce, jak by vypadal jeho obraz vytvořený několika tahy štětce na téma soudobá situace na Ukrajině, chytne se za hlavu. „Musela by to být kompilace parafrází na Jacksona Polocka a Francisca Goyu zároveň, což je ale nemožné,“ říká Milovzorov, který společně se Ščigolem a architektem, keramikem a fotografem Milošem Šedivým patří k otcům zakladatelům plenéru. Všichni tři jsou účastníky plenéru i letos.

První mezinárodní plenér se konal v Jičíně na konci léta roku 2011. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit tradici setkávání umělců a při něm nacházet kouzlo tohoto místa. Postupně vznikly desítky děl, která představila Jičín v jeho kráse. „V dalších letech se počet účastníků měnil, ale my tři jsme zůstávali. Přijížděli umělci z Česka, Ukrajiny, Ruska, Polska, Velké Británie, USA, Německa a Lotyšska. Myslím, že se prvotní myšlenku podařilo nejen naplnit, ale i v mnoha ohledech předčít,“ říká Michail Ščigol s paletou a štětcem v rukou.

Změna přišla loni. Pro šestý ročník sympozia pořadatelé vybrali noblesní prostředí Hospitálu na Kuksu, kde Ščigol v roce 2002 představil svůj cyklus: Se Šporkem a Braunem, ve kterém vzdal hold spolupráci velkorysého mecenáše umění Šporka s Braunem. „Zatímco v Jičíně byl pro mnohé umělce inspirací Albrecht z Valdštejna, zde se posouváme o jedno století na přímce času směrem k současnosti a zájem umělců se upíná k další z nejzajímavějších postav českého baroka, Františku Antonínu Šporkovi a jeho odkazu,“ říká Miloš Starý.

Na Kuksu letos tvoří i Katja Sokolova-Zyzak z Varšavy, její dcera fotografka Manja, která plenéry dokumentuje, dcera Oleksandra Petroviče Milovzorova Oksana, jež působí v italském Urbinu, Magdalena Lazar-Masier žijící střídavě v Polsku a ve Francii, mladá talentovaná jičínská výtvarnice – sklářka a studentka UMPRUM Dominika Petrtýlová, Litevec žijící v Německu Linas Domarackas, výtvarnice a patriotka z Kuksu Marie Bukovská, profesorka akademie výtvarných umění v kanadském Torontu Maria Gabánková, profesorka akademie pro změnu v lotyšské Rize Jevgenija Loginová a její manžel Anatolij Borodkin, který loni ohromil rozsáhlým cyklem Braunova Betlému. „Nemám žádnou strategii, odpočívám. Připadám si, jako bych se vrátil domů. Jsou tu úžasní lidé. Nejsem si jistý, jestli loňskou produktivitu překonám. Mám tady totiž manželku, bude to velmi, velmi těžké. Budu se snažit dál pokračovat v poznávání betléma,“ usmívá se Borodkin. „Na Kuksu je tolik zdrojů inspirace! Mám to tady moc ráda, hlavně i kvůli lidem, kteří se sympozia účastní. Je to tady taková rodina. Moje letošní téma bude historická lékárna, která mě fascinuje už roky,“ dodává Jevgenija Loginová.

Vernisáž výstavy 7. mezinárodního malířského plenéru začíná v sobotu 19. srpna v 11 hodin v refektáři Hospitálu. Organizátoři taktéž připravují z obou plenérů konaných na Kuksu výpravný katalog s fotografiemi a reprodukcemi jednotlivých výtvarných děl, který chtějí vydat na podzim tohoto roku.

Zdroj: Tomáš Kučera, redaktor MF DNES

Foto: Katja Sokolova-Zyzak 

Plenér 2017 na Kuksu přivítá mezinárodní účast umělců

 

Účastníci 7. ročníku mezinárodního malířského plenéru putují z různých koutů světa do Kuksu za Šporkem a Braunem.

Na konci léta roku 2011 přivítal Jičín poprvé náš mezinárodní plenér. S malířem a architektem Michailem Ščigolem jsme realizovali poprvé troufalou myšlenku pozvat umělce z různých koutů světa, aby v Jičíně a okolí hledali inspiraci pro své obrazy a pokusili se vyjádřit genia loci svým způsobem a pohledem neovlivněným „patriotickou idealizací“. Jičínští tak mohli celý týden vídat na náměstí, v parku a dalších malebných zákoutích města výtvarníky se stojanem, paletou a štětci, nebo jen se skicákem, v tvůrčím zaujetí. Vznikla tak díla, která představila Jičín v jeho kráse a s nebývalou osobitostí. První ročník měl pouze komorní obsazení. Michail Ščigol, dále výtvarná legenda z Kyjeva, Oleksandr Petrovič Milovzorov a architekt, keramik a fotograf Miloš Šedivý. Tehdy vznikla kolekce asi dvaceti artefaktů, kterou sjednocovalo jičínské téma. V následujících třech letech přibyli další umělci z Česka, Ukrajiny, Ruska, Polska, Velké Británie, USA, Německa a Lotyšska. Zanechali zde početnou kolekci obrazů Jičína a jeho okolí. Při pátém ročníku vydali organizátoři reprezentativní katalog. Pro 6. ročník pořadatelé přichystali změnu a využili příležitosti uspořádat sympozium v noblesním prostředí Hospitálu na Kuksu. Zde Ščigol již v roce 2002 představil svůj cyklus „Se Šporkem a Braunem“, kde vzdal hold spolupráci velkorysého mecenáše Šporka s geniálním sochařem a jejich společnému dílu – perle českého baroka.

I díky podpoře Královéhradeckého kraje se již 10. srpna 2017otevře před pozvanými výtvarníky monumentální panorama komponované barokní krajiny s velkolepou architekturou a plastikami Matyáše Bernarda Brauna. Letos jsou kromě již zmíněných „otců – zakladatelů“ pozváni Katja Sokolova-Zyzak z Varšavy, její dcera Manja, vynikající fotografka, která plenéry dokumentuje, prof. Anatolij Borodkin z Rigy, který na 6. plenéru 2016 ohromil rozsáhlým cyklem Braunova Betlému, Litevec, Linas Domarackas žijící v Německu, jehož zaujala myšlenka dvou břehů života a smrti na Kuksu, jež po svém způsobu ztvárnil a který by měl přivést i někoho ze svých souputníků z umělecké skupiny výtvarníků z Lipska. Svou účast potvrdila účastnice dvou jičínských plenérů, profesorka rižské akademie výtvarných umění, Jevgenija Loginová, Maria Gabánková, rovněž profesorka akademie ale v Torontu, kterou Kuks fascinoval již dříve, vytvořila zde řadu uměleckých děl a ráda sem z daleké Kanady přijíždí pro inspiraci. Dalším novým účastníkem bude dcera spoluzakladatele našeho sympozia Oxana Milovzorova, která žije a tvoří v Italském Urbinu a Magdalena Lazar-Masier, žijící v Polsku a ve Francii, která kromě výtvarného nadání je i výbornou zpěvačkou. Poslední v našem přehledu účastníků je mladá talentovaná jičínská výtvarnice Dominika Petrtýlová, studentka UMPRUM v ateliéru prof. Rony Plesla, jejíž skleněné plastiky a vázy doplní a ozvláštní závěrečnou výstavu.

Milovníci výtvarného umění se mají na co těšit. V sobotu 19. srpna bude v refektáři Hospitálu vernisáž výstavy 7. mezinárodního malířského plenéru.  Začátek výstavy bude v 11 hodin. Zatímco v Jičíně byl pro mnohé umělce inspirací Albrecht z Valdštejna, zde se posouváme o jedno století na přímce času směrem k současnosti a zájem umělců se upíná k další z nejzajímavějších postav českého baroka, Františku Antonínu Šporkovi a jeho odkazu. Na sobotní vernisáž Vás všechny srdečně zveme. Z obou plenérů 2016 a 2017 na Kuksu vydají organizátoři výpravný katalog.

Plakat_Kuks_2017

Za organizátory, Miloš Starý.

Za JDK jsme popřáli Prof. Robertu Kvačkovi k jubileu

 

Aula Lepařova gymnázia hostila 29. 6. 2017 účastníky komorní akademie, kde přítomní mohli poblahopřát jednomu z největších historiků českých dějin a z nejslavnějších absolventů této školy, Robertu Kvačkovi (*1932). Za náš klub předali dárek (antologii české atletiky) Miloš Starý a Josef Kužel, který při závěrečném ceremoniálu vyzvedl prof. Kvačka nad hlavu, viz foto. Sešla se zde plejáda elitních historiků z nichž většina byla vděčnými žáky pana profesora.

Níže uvádíme texty mladšího Kvačkova spolužáka primáře MUDr. Hynka Tišera, amatérského historika a dlouholetého přítele a kamaráda.

MUDr. Tišer o Prof. Kvačkovi


 

Uveřejňujeme reakci pana místostarosty Hamáčka na otevřený dopis

 

Místostarosta zareagoval dříve než samotná Rada města stačila zasednout. Za rychlou reakci a omluvu místostarostovi děkujeme. S malou poznámkou, že 92. zasedání Rady města Jičína, bod č. 35 zřejmě jednalo o jiném muzeu než pro které umělec žádal příspěvek. I. Koloniev, o kterém hovoří usnesení a zápis žádné muzeum nemá a ani nevíme kdo I. Koloniev je a zda vůbec nějaký existoval. Pravděpodobně „zaškodil“ radniční šotek. Žádost se totiž týkala publikace o vzniku muzea sochařky Inny Kolomijec, významné ukrajinské výtvarnice, která měla vztah k Jičínsku a jejíž pozůstalost můžeme obdivovat v Železnici na adrese Husova 101.

MS

Níže si můžete přečíst omluvu pana místostarosty Mgr. Petra Hamáčka panu Michailu Ščigolovi…

Omluva panu M. Ščigolovi

 

 

 

JDK bude glosovat sněmovní i prezidentské volby aneb, jak to vidí členové našeho klubu…

Ahoj drazí členové a sympatizanti našeho klubu,

do voleb je sice daleko, ale myslím, že po prázdninách se začnou dít věci. Velké politické strany se začnou naparovat a předhánět se ve lživých populistických žvástech. Menší strany doufají v náhlý úspěch, a že se dostanou přes kýžených 5% a zajistí si teplé pelíšky a vliv ve sněmovně. O prezidentských volbách radši nechci vůbec spekulovat. U nás v JDK jsou zastoupeni sympatizanti od středu po pravicové voliče a pokud vím, nikdo z nás nebyl členem žádné politické strany včetně KSČ. Nemáme ambice  aspirovat na vysoké posty. Naší snahou je pozitivně ovlivňovat dění v našem milovaném Jičíně.

Před třemi roky nás po volbách poslali do opozice. Myslím, že tam děláme dobrou práci. Naši kolegové z jedenáctihlasé koalice nás sice příliš v lásce nemají, protože jim šlapeme na přezky, nicméně sami tehdy odmítli širokou koalici, kterou jsme jim vstřícně navrhovali. Ke škodě našeho města tahanice pokračují. Popravdě řečeno, moc mne role opozičního zastupitele netěší. Naší hlavní prioritou by mělo být hlavně sjednocení zastupitelstva. Tvrdím, že osobní ambice by měly jít stranou. V radě města by měla být zastoupena nejsilnější volební seskupení tak, aby o většině nerozhodoval jediný hlas. Tvrdošíjně budu opakovat, že je třeba zastupitelstvo omladit a proto bych chtěl, aby na naší kandidátce byli mladí lidé, nezatížení averzemi a s konstruktivním přístupem.

Ale zpět k webovým stránkám. Je za námi spousta dobré práce. Petr s Vaškem vytvořili úspěšnou tradici Food festivalu v zámeckém parku, několik dalších gastronomických akcí spojených s kulturními programy, koncerty a přinesli řadu výborných nápadů. Naši členové Pepa Kužel, Manduss, Vlasta Jenček, Jirka Kotlář, Tereza Kopecká a Jarča Vaněčková drží prapor dlouhodobě úspěšné atletiky a můžeme se pochlubit jak tituly, tak početnou přípravkou, odkud mladí adepti odcházejí do speciálních tréninkových skupin anebo vyzbrojeni atletickými dovednostmi jsou pak úspěšní v jiných sportech. Martin Košťák je respektovaným členem komise životního prostředí a má velkou zásluhu na tom, že Jičín je součástí Geoparku pod patronací UNESCO. A tak bychom mohli pokračovat přes kulturu, účastí v komisích a výborech i aktivitou JDK v zastupitelstvu.

Budu vám vděčný za vaše náměty a příspěvky, které neskončí v koši, ale na stránkách webu i papírových novinách JDK.

Sdílejte, prosím příspěvky a propagaci JDK na Facebooku, přeposílejme si informace a v neposlední řadě přiveďte mezi nás posily. Jsme otevřený klub. Jsme JDK. Zasurfujte na www.jdkjc.cz nebo se podívejte na https://www.facebook.com/Jičínský-demokratický-klub-1410013512612056/.

 

Váš MS