Archiv rubriky: příspěvky na hlavní stránce

Úvahy o natalitě v podání ekonoma Pavla Kohouta a Realisty Petra Robejška

Spíše než hrozba vně EU nás mohou zničit nepromyšlené nápady byrokratů a politiků

Vedou se plamenné a nekonečné spory, zdali nám více hrozí islámský fundamentalismus, nebo Putin. Ale skuteční nepřátelé naší civilizace jsou mnohem zákeřnější.

Například taková dětská autosedačka. Nevinná, užitečná věc. Jak by mohla ohrozit západní civilizaci? Jednoduše. Do běžného automobilu se vejdou maximálně dvě. Tím je shora omezen počet dětí v běžné západní městské rodině. Více dětí vyžaduje buď finančně náročný větší vůz, anebo zásadní změnu životního stylu. Obojí je pro většinu rodin prakticky nemožné.

Ekonom Steven Levitt ukazuje na základě statistik, že dětské sedačky jsou naprosto zbytečné pro děti nad šest let. U menších dětí lze odhadnout, že ročně zachrání v USA řádově několik set životů. Úspěch? Bohužel nikdo nikdy nespočítá, kolik dětí se kvůli nim nenarodilo – kolik rodičů si řeklo: vždyť tři děti se nám přece nemohou vejít do auta. Povinné používání autosedaček mělo a má za následek větší ztráty na lidských životech než všichni teroristé dohromady, o Putinovi nemluvě.

Legislativní smog

Nepromyšlené nápady byrokratů, byť dobře míněné, mohou mít dalekosáhlé důsledky. Kvůli záchraně několika set životů jsou ohroženy životy milionů. A nejde jen o dětskou autosedačku. Naše životy jsou svazovány rostoucím počtem regulací, které mají mnohdy rozhodující vliv na naše rodinné životy, podnikání, zdraví. Západ sám sebe postupně dusí legislativním smogem.

Tisíce stran legislativy devastují ekonomiku. Na pomoc ovšem přicházejí centrální banky. Tato pomoc má podobu expanzivní měnové politiky. Podíváme-li se například na objem peněz v české ekonomice, s překvapením zjistíme, že objem likvidních peněz vzrostl od dubna 2002 do dubna 2017 více než pětinásobně. Jen za 12 měsíců konče dubnem 2017 rostl objem peněz o 14,5 procenta.

K čemu takový sprint? Představitelé České národní banky budou mluvit o samých pozitivech a sociálních jistotách, o vyrovnávání hospodářského cyklu a tak dále. Bude to znít jako z učebnice a málem byste tomu snad i uvěřili. Vždyť centrální bankéři jsou přece experti, kteří snad musejí vědět, co dělají, ne? Expanzivní měnovou politiku přece provozují skoro všude na světě. Copak se všichni centrální bankéři mohou mýlit?

Jenomže pak narazíte na statistiku růstu cen bytů v Praze. O 46 procent za posledních pět let, uvádí Český statistický úřad. Expert by vám našel korelaci mezi růstem cen nemovitostí a růstem ekonomiky. Jenže každý dvacetiletý nebo třicetiletý svobodný ví, že na bydlení prostě mít nebude. Nebude bydlení, nebude rodina. Nebude rodina, demografie národa půjde do kytek as ní nakonec i národní hospodářství.

V globálním měřítku existuje velmi robustní empirický vztah mezi porodností a dostupností bydlení. Příčinná souvislost je zřejmá: zodpovědný mladý pár si pořádně rozmyslí, zdali přivést na svět dítě (nebo více dětí!) do garsonky, navíc pronajaté. Je jen velmi chabou útěchou, že Západ v tomto problému není sám. Průměrný obyvatel Šanghaje sice vydělá téměř o čtvrtinu více než průměrný Pražan (ano, již jsme příjmově pod Šanghají), ale ceny bytů v Šanghaji jsou 2,5 až 3,4krát vyšší v přepočtu na metr čtvereční. Proč? Protože čínská centrální banka stimuluje ekonomiku ještě mnohem intenzivněji než ČNB.

Šanghaj patří mezi města s nejnižší porodností na světě. Další čínská města na tom ostatně nejsou jinak. Jak čínská centrální banka praktikuje extrémně expanzivní měnovou politiku, ceny bydlení vystřelily závratným způsobem. Krátkodobě kdekdo obdivuje Čínu pro její rychlý hospodářský růst a zdánlivou odolnost vůči recesím. Peněžní injekce ale fungují jako dlouhodobý jed. Neuplyne příliš mnoho času a Čína bude mít větší problémy se stárnutím populace než Japonsko nebo Německo.

Motivace k bezdětnosti

Třetí pohromou Západu je průběžný penzijní systém. Největší morální hazard všech dob. Motivuje k bezdětnosti, neboť stát se o vás přece ve stáří postará. Všude, kde byl zaveden, porodnost prudce poklesla. Tento efekt se pozoruhodně stejným způsobem projevil na Západě i v bývalých socialistických zemích. V první řadě je tímto morem postiženo Německo a Japonsko.

Němci provedli v 50. letech reformu směrem k průběžně placenému systému, který funguje i v Česku. Vedlejším efektem tohoto zdánlivě robustního a bezpečného uspořádání je úpadek významu vlastních potomků. Proč mít děti, když penzi za vás zaplatí cizí děti? Co bude s Německem za dalších dvacet nebo třicet let? Co bude s celou Evropou?

Civilizace, která nemá děti, nemá budoucnost. Západní civilizace nebude zničena islámskými fundamentalisty ani Ruskem. Zničí se sama svojí byrokracií, svojí nesmyslnou měnovou politikou a morálním hazardem v podobě nereformovatelných penzí.

O mnoho staletí později se lidé budou divit, proč se zhroutila kulturně i technicky vyspělá civilizace, která dříve obývala Evropu a jejíž příslušníci měli světlou pleť a vlasy i oči různých barev.

zdroj: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-nebezpecnejsi-nez-putin-dju-/p_zahranici.aspx?c=A170628_161426_p_zahranici_wag


V kontrastu s článkem ekonoma Pavla Kohouta uvádíme názory Realisty Petra Robejška

Migrace prý pomáhá proti vymíraní Evropy

Na idnes jsem si přečetl zprávu o tom, že Německo řeší problém vymírání díky migrantům. Tuto argumentaci skutečně německá oficiální místa používají. A v pozadí má strašit tvrzení, že když ubyde obyvatel, tak ubyde i blahobytu. Proto prý jsou migranti, kterým se ne úplně přesně říká uprchlíci, spásné řešení. Podíváme-li se ale na věc realisticky, tak zjistíme, že ubývání obyvatelstva nepředstavuje ve vztahu k udržení blahobytu zásadní problém.

Argumentovat s magií velkých čísel je pouze velmi povrchní přístup. Země přece nejsou bohaté proto, že mají hodně obyvatel. Jde-li o životní úroveň kdekoliv, tak funguje zcela jiná silná proměnná. Nezáleží ani tak na absolutním počtu obyvatel, ale o to více na podílu těch, kteří pracují. Ale ani to není celá pravda, protože není práce jako práce. Z hlediska blahobytu každé země je důležité, aby ti, kteří pracují, vyráběli zboží s vysokou přidanou hodnotou. A proto může i ubývající obyvatelstvo udržet nebo dokonce zvýšit svůj blahobyt, když udrží nebo zvýší podíl těch, kteří vytváří vysokou nadhodnotu.

Německo, ale ani žádný jiný stát v Evropě, hned z několika důvodů nepotřebuje transfuzi personálu pro rychlé občerstvení nebo uklízecí čety. Jednak proto, že ti, kteří v těchto povoláních pracují, musí ke svému výdělku často dostávat i státní sociální podporu. Takže jejich přínos k prosperitě společnosti je spíše plus minus nula. Navíc mají cizinci, a to i v těchto nenáročných oborech, tím větší problémy, čím vzdálenější jsou Evropě zvykově, hodnotově, kvalifikačně, motivačně a v neposlední řadě i jazykově. Takže když už by některé evropské státy postrádaly personál na jednoduché práce, tak je pro ně účelnější podpořit imigraci z těch zemí, které jim jsou kulturně, hodnotově a jazykově bližší. A to vůbec nemluvím o rozjíždějící se robotizaci, která bude velmi radikálně snižovat poptávku po těch, kteří vykonávají jednoduché pracovní činnosti.

A tak tvrzení o tom, že Německo, potažmo Evropa řeší problém vymírání díky migrantům, dostává úplně jiný význam, než si politici a publicisté přejí. Faktem je, že politické a mediální elity připouštějí to, aby pašeráci lidí dováželi do Evropy nejenom civilizační a náboženský, ale i sociálně-politický konflikt.

Díky tomu, že pašeráci lidí nerušeně kšeftují, bude v Evropě přibývat těch, které bude třeba sociálně zabezpečit. A vzhledem k tomu, z jakých civilizačních okruhů mnozí z nich přicházejí, tak poroste podíl těch, kteří nespokojenost s nedosažitelností svých iluzí o pohodlném životě v Evropě budou projevovat částo velmi násilnými způsoby. A jelikož na ně evropský policejní aparát není schopen, respektivě nesmí, dost radikálně reagovat, nebude jejich militantnost nikterak blokována.

Je proto nutné zabránit tomu, aby je po té, co začal příliv Syřanů a Afgánců oslabovat, nahradili ekonomičtí migranti z Afriky. Zapojení většiny z nich do evropského trhu práce je, pokud je to vůbec možné, ještě složitější než integrovatelnost obyvatel Blízkého Východu.
Jedno nechápu. Evropské politické elity v tzv. „arabském jaru“ hrdinně bombardovaly Kaddáfího a Asada, prý aby pomohly demokratizovat arabský svět. Palcové titulky v novinách jim asi dělaly dobře. Ale ti samí politici se neodváží použít násilí proti zločincům, kteří jsou sice bezejmenní, ale kteří svým chováním bezprostředně a masivně ohrožují všechny evropské země. Čemu tito politici svou nečinností pomáhají dnes? Vymírání civilizace v důsledku migrace?

zdroj: https://www.facebook.com/petrrobejsek/posts/1687322928241600

 

 

 

 

Buranismus a vlídná radnice v Jičíně…

 

Jičínská radnice obdržela, ani nevím od koho, lichotivý přídomek „Přívětivý úřad“, což bylo zhusta publikováno všemožnými i nemožnými médii. Tentokrát se tatáž instituce prezentovala jako radnice z Buranova.

Jsem jičínský zastupitel již dlouhá léta a také přítel architekta a malíře Michaila Ščigola, který před 27 lety přišel do našeho kraje, získal státní občanství a aktivně se zapojil do kulturního života Jičína a regionu. V mnohém jeho aktivity přesahují rámec regionu, kraje i naší vlasti. Proto považuji za svou povinnost ostře se ohradit proti úřední listině Č. j.: MuJc/2017/13848/FIN/DoS/3 viz příloha níže, která uvádí: Důvodem nevyhovění žádosti v plném rozsahu bylo, že žadatel není občanem města Jičína a ani nereprezentuje naše město. Podepsán Ing. Zdeněk Bucek, vedoucí oddělení rozpočtu, daní a kontroly MÚ Jičín, jehož však nepodezřívám z autorství citované formulace. Autorem je patrně jeden z volených radních, jenž má ve své gesci kulturu, neb rada města rozhoduje o těchto záležitostech.

Nejde zde vůbec o udělení, či neudělení příspěvku 10 tisíc korun na publikaci, i když by tato částka pokryla pouze zlomek nákladů na knížku o umělkyni, významné sochařce, jejíž část pozůstalosti může dnes díky Ščigolovi obdivovat široká veřejnost v Železnici, kde jsou vystaveny mj.  její skici jičínských zákoutí.  Navíc ve zmíněné úřední listině naši ouřadové zkomolili jméno sochařky k nepoznání.

Jde tu však o způsob sdělení a tvrzení, že žadatel nereprezentuje naše město. Samotný cyklus Ščigolových obrazů A.V.E. Valdštejn, přímo související s Jičínem, byl vystavován po celé Evropě. Na svých výstavách u nás i v cizině malíř nikdy nezapomněl prezentovat Jičín a jeho kraj, o čemž svědčí články v našich i cizojazyčných novinách a časopisech a televizních dokumentech, o organizaci pěti Mezinárodních jičínských malířských plenérů nemluvě. Jejich účastníci zachytili půvab a kouzlo našeho města a jeho okolí na více než 150 obrazech, z nichž vznikl reprezentativní katalog. Jeden z těchto obrazů Jičína, které vznikly na plenéru pořádaném Ščigolem si odnesl jako dar radnice i český prezident na Pražský hrad.

Pominu-li další reprezentaci Michaila Ščigola na poli kultury, musím zmínit, že je dvojnásobným laureátem Ceny Andy Warhola a laureátem Ceny za lidskost. Michail hojně přispívá na charitu a jeho obrazy figurují na charitativních dražbách mezi nejúspěšnějšími. Příkladem je Nadace Charty 77.

Sám Michail Ščigol mávl rukou a úřední listinu dále nekomentoval. Věta, že nereprezentuje Jičín, ho však musela zabolet. Stačilo napsat: Nesplňujete parametry dotace, nic vám nedáme.

Za město Jičín se Michailu Ščigolovi omlouvám a upřímně se za produkt radnice stydím. Jako zastupitel města mám na to právo.  Buranství našlo zjevně pod střechou naší radnice živnou půdu. Inu, jaký pán, takový krám…

Miloš Starý, zastupitel města Jičína za JDK a spoluorganizátor mezinárodních malířských plenérů

JDK nominovala pana Petra Volfa na Cenu města Jičína

Petr Volf se narodil v roce 1940 v Jičíně. Na Filmové akademii múzických umění studoval obor kamera u doc. Šmoka. Po absolutoriu v roce 1965 působil na katedře kamery jako asistent. Svůj další profesní život spojil s Krátkým filmem Praha, kde za třicet let natočil asi 300 filmů, většinou s uměleckou tematikou (výtvarné umění, architektura, hudba), ale i filmy populárně vědecké, vzdělávací a instrukční. V roce 1985 se seznámil s Milanem Maryškou a Jaromírem Štětinou a nastala nová etapa, která začínala na Špicberkách a pokračovala na Sibiři a v odlehlých končinách Sovětského svazu. Jako režisér natočil asi 10 filmů, mj. portréty osobností (Josef Páleníček, M. V. Kratochvíl, Vilém Závada), hudební a taneční náměty i film o sběratelích starých automobilů. Nyní se zabývá fotografií a vystavuje krajiny z Arktidy, Irska, Francie a Podkrkonoší, fotografie automobilů a v poslední době i komentované obrázky ze starých alb. Jako jičínský radní a zastupitel se rozhodující měrou také zasloužil o rekonstrukci objektu Židovská 100 a prosazoval i obnovu dalších židovských památek v Jičíně. V posledních letech uspořádal řadu výstav fotografií, které se setkaly s velkým ohlasem veřejnosti.

Na Kuksu se bude letos opět malovat!

7. mezinárodní malířský plenér KUKS 2017 je volným pokračováním již tradičního malířského sympozia, které pořádá Ateliér Ščigol a firma Portal MPM s.r.o.

Dějištěm prvních 5 ročníků byl Jičín a krajina Českého ráje, 6. ročník jsme přestěhovali na Kuks, kde jsme i za pomoci Rady Královéhradeckého kraje uspořádali setkání umělců z různých částí Evropy.

V tomto roce jsme se rozhodli opět pro Kuks, a to vzhledem k jedinečnosti tohoto barokního komplexu, který slibuje ještě celou řadu uměleckých inspirací, protože díky péči našeho kraje se skví perla baroka v plné kráse. I proto bude jistě zajímavé, jak se architektonický skvost odrazí v dílech autorů přicházejících z různých koutů světa. Architekt Michail Ščigol, jeden z organizátorů, již na Kuksu vystavoval v roce 2002 svůj obrazový cyklus Se Šporkem a Braunem.

V minulých letech se zúčastnilo této akce dvacet autorů z ČR, Ukrajiny, Ruska, Polska, Lotyšska, Německa, Velké Británie, Litvy ale i z USA a každý přinesl jiný úhel pohledu na dané téma. Je zajímavé sledovat, jak naši zemi a její jedinečnost vnímají cizinci, kteří sem přicházejí poprvé.

Pro účastníky sympozia každoročně organizátoři připravují plátna, rámy, malířské stojany, barvy a základní vybavení. Postarají se i o stravování a propagaci. Cestu a s ní spojené náklady si hradí každý umělec sám. Většina účastníků byla dříve ubytována doma, v soukromí organizátorů. Tentokrát budou stejně jako loni ubytovaní na místě, kde budou tvořit a mohou tak snáze projevit sílu genia loci.

Každý umělec zanechává jedno své dílo organizátorům. Během 6 let tak vznikla unikátní kolekce neobyčejných obrazů vedut a krajin očima zahraničních návštěvníků města Jičína, z nichž některé zdobí interiér jičínské radnice, v loňském roce jsme také věnovali několik artefaktů informačnímu centru na Kuksu a další díla jsme zapůjčili do interiérů Hospitalu.

Organizační výbor v roce 2015 vydal publikaci, v níž představil umělce, kteří se již v minulosti plenéru zúčastnili. O nové přírůstky plenérního obrazového fondu bychom se rádi s veřejností podělili poslední den sympozia na vernisáži přímo v areálu Kuksu a na následně trvající výstavě. V loňském roce měla akce úspěch a vzbudila i zájem médií. Rovněž bude letos vydán katalog prací s motivy Kuksu za roky 2016 a 2017.Věříme, že malířský mezinárodní plenér se již stal propagační a kulturní událostí města Jičína a rádi bychom v této již vytvořené tradici pokračovali i v dalších letech na nových místech našeho kraje. Jsme přesvědčeni, že tato akce opět přiláká na Kuks mnoho vyznavačů výtvarného umění a zvýší tak prestiž tohoto nádherného místa u nás i v zahraničí.

Miloš Starý, organizátor akce a manažer projektu

received_710486965817982

Dílo pana Michaila Ščigola z 6. ročníku mezinárodního plenéru na Kusku s názvem „Malíř, Smrt a Rudá kráva pod schody na Kuksu“

 

                                                    

                                                           

Závody jičínských mateřských škol 26. 5. 2017

AC TJ Jičín uspořádal 26. 5., jako každý rok na stadionu V Lípách závody jičínských mateřských škol. Ideální počasí orámovalo akci, kde si přišli malí závodníci, jejich učitelky a také diváci na své. Na 150 dětí soutěžilo ve sprintu na 30 m, skoku do dálky z místa a hodu míčkem. Klání bylo korunováno štafetovým závodem, v němž zvítězilo družstvo MŠ Fügnerova, které si odneslo pohár. Pořadatelé připravili pro všechny závodníky medaile s logem atletiky. Výsledky závodů a fotografie, které pořídila jedna z maminek, paní Martina Langhansová, najdete níže.

 

Výsledky:  Přebory MŠ

Fotogalerie: ZDE

Nejmladší atleti z přípravky AC TJ Jičín se pochlubili diplomy za trojboj (dálka z místa, hod míčkem a sprint). Atletický potěr tak pod vedením zkušených trenérů získává dovednosti které se  budou hodit v kterémkoliv ze sportů, jež si v budoucnu vyberou. Z líhně jičínských atletických talentů vzešla celá řada vynikajících závodníků.  Atletika je základem pro všechny sporty. JDK podporuje ATLETIKU!Atleti přípravky